Když se nám něco nepovede, zamená to opravdu, že se nám to nepovedlo…?

22/11/2017

Je smůla, když se věci nepovedou tak, jak jsme si přáli, nebo vlastně štěstí? Když něco, co si přejeme, se nestane, máme být smutní, nebo děkovat tam nahoru? Děje se to dnes a denně. Mně, nám, vám, jim… zkrátka všem.

Vše kolem nás se mění. Vše je v neustálém pohybu. My sami, okolí. Doba. Nic není stálé a trvalé. My to víme, ale jsme pokaždé překvapení, když na to dojde. Proč vlastně lpíme na svých představách, snech, plánech? Spoléháme na ně. Asi samo to spolehnutí nám činí klid v duši. Jenže ono to je většinou všechno jinak a naše klidná duše na to není připravená. Připravit se asi nedá na nic. Je dobré být bdělými a nechat věci plynout. To je asi jediná možnost, jak se na věci „připravit“. Být nepřipravený.

„Chceš-li rozesmát pánaboha, vyprávěj mu o svých plánech“

Někdy je to hodně těžké. Když se nenaplní naše očekávání, zhroutí se nám „celý svět“. A je velká práce „postavit“ ho znovu. Jenže někdy je právě to zborcení potřeba, abychom vše postavili na nových základech. Lépe. Stabilněji. A naučili se to třeba zvládat příště. Říká se, že věci se nám budou opakovat do té doby, než je pochopíme, přijmeme, a třeba se k nim i jinak postavíme. A je to tak. Člověk se pořád učí. Žít. Krok, pád, krok, pád, krok, vydrápat se opět na nohy, abychom zase spadli.

A čím více padáme, tím více hledáme odpovědi. A najdeme je, protože ony se nám ukázat chtějí. A jaká je odpověď na otázku v úvodu? Ne. Když se nám něco nepovede, neznamená to, že se nám nedaří, znamená to, že jsme ve svém životě udělali další krok, který nás může dovést právě k tomu, po čem ve skrytu srdce toužíme.

Je před námi nový rok, kéž se nese v duchu kroků správným směrem, tím, který všechny dovede k lidem a do míst, po kterých touží.

Tak hodně splněných snů nám všem!

PF 2017

Karolina