Nahlížíme do životů cizích lidí jako skrze výkladní skříně do obchodů. Díváme se jim do jejich domovů, šatníků, garáží, ale i vztahů, na jejich zvyky, partnery, děti, rodiče. A přijde nám to… tak nějak normální. Ono to asi normální pro dnešní dobu je. Děláme to všichni. I já. Ale čím dál častěji se nad tím […]
Výkladní skříně našich životů Read More »
Tenhle hashtag je symbolem toho, co se nyní děje. Děje se něco, čemu mnoho z nás nerozumí ještě, nebo neporozumí nikdy. Je to symbol nás všech. Svět se v poslední době měnil, hodně často jsme si navzájem říkali: „něco se musí stát, takhle to dál nejde. Lidé se k sobě nechovají hezky, prioritami začíná být
Dosáhnout čehokoliv, co si přejeme, ale bez úsilí. Neprotiřečí si ty dva výrazy? Dosáhnout a neusilovat? Právě že vůbec ne. Na to člověk ale přijde až v ten moment, kdy celé to konání pustí. A pak se to děje. Bez úsilí. Stalo se mi to už mockrát. A je jedno, zda se jedná o vztahy,
„Napiš něco o lásce“, řekla Hanka. A co? Co já mám psát o lásce. O lásce se nedá moc psát, ta se musí žít. A je jedno, jestli to je láska partnerská, nebo jakákoliv jiná, protože láska je všude kolem nás. V nás! Láska má mnoho podob, a tak jí zažíváme každý. Dnes a denně.
Je smůla, když se věci nepovedou tak, jak jsme si přáli, nebo vlastně štěstí? Když něco, co si přejeme, se nestane, máme být smutní, nebo děkovat tam nahoru? Děje se to dnes a denně. Mně, nám, vám, jim… zkrátka všem. Vše kolem nás se mění. Vše je v neustálém pohybu. My sami, okolí. Doba. Nic
Když se nám něco nepovede, zamená to opravdu, že se nám to nepovedlo…? Read More »
Čím více se člověk cítí bezpečně v prostředí a systému, ve kterém žije, ve středu Evropy, která nebyla nikdy ohrožena velkými přírodními katastrofami, tím více je šokován v konfrontaci s tím, čeho jsou přírodní živly schopny. Čím větší je míra civilizovanosti, tím méně jsme připraveni na takové věci reagovat a ustát je. Je nám to
Hurikány, zemětřesení, záplavy….. a my Read More »
Kult mládí. Ve smyslu fyzickém se o tom mluví již déle. Je to míněno tak, že kdo není mladý, nemá hodnotu? Že s každou první vráskou a šedivým vlasem letíme k plastickému chirurgovi, odborníkovi na antiaging a pak rychle dělat, že tam nikdy nebyly? A co to psyché? Jak moc nás ovlivňuje doba, okolí, ale
Stáří vs. mládí, nebo mládí vs. stáří? Read More »
Světský svět byl od nepaměti svázán s hmotou. Čím dál víc mám pocit, že kolem sebe snesu čím dál méně věcí, že mě čím dál méně baví něco pořizovat. Cokoliv. Že je mi líp mít míň. Alespoň z pohledu dnešního světa. Jako dítě jsem byla neuvěřitelný sběrač. Sbírala jsem kde co. Od pohledů koní, přes
Kolik věcí (ne) máš, tolikrát jsi člověkem Read More »
Věříte na to? Nebo myslíte, že všechno záleží na nás? Že karty nejsou ložené? Já věřím na obojí. To se přece nevylučuje. Vnímám to tak, že věci nás potkají, jak mají, ale že si jich třeba někdy ani nevšimneme a ony projdou kolem nás. Nepozorovaně. A pak máme pocit, že tu nikdy nebyly. Ale v
Všechno, co nás má potkat, nás potká…. Read More »
